Nebe, nebesa: SZ sdílel obecný starověký názor o stavbě vesmíru [souhrnně »nebe i země«
Gen 1:1] a spojoval primitivní představy egyptské a babylonské, ale nepřijímal přitom jejich mythologii a kosmogonii [nauku o vzniku vesmíru z božských elementů]. Vesmír byl trojdílný [nebe svrchu, země dole, vody pod zemí
Exod 20:4 sr.
Ps 115:15 -
Ps 115:17]. Země tvořila střed vesmíru ve světovém moři [
Ps 24:2], jehož se dotýkaly »končiny země« [
Deut 33:17;
1Sam 2:10;
Jer 16:19;
Mic 5:4 a j.], měla podobu kruhovité masy [Kral. »okršlek«
Isa 40:22], podepřené skalnatými sloupy [
Ps 104:5], aby se nepohnula. Ale Bůh má ovšem v moci i tyto základy [
Job 9:6] a stačí jen jeho pohled, aby se třásl zemský kotouč [
Ps 104:32]. Podle
Job 26:7 však země nespočívá na ničem. Pod ní, ne-li až pod mořem, na němž země plove, bylo podsvětí, šeól. Nad ní byla napjata polokulovitá obloha [nebesa
Pro 8:27n] jako stanové plátno [
Ps 104:2;
Isa 40:22]. Opírá se o nejvyšší hory [
2Sam 22:8 »základové nebes«;
Job 26:11 »sloupové nebeští«], má brány [
Gen 28:17] a průduchy, jimiž propadává déšť [
Gen 7:11;
2Kgs 7:2;
Ps 78:23n], uschovávaný podle
Job 38:37 v měších, zatím co kroupy, sníh, vítr a manna jsou uloženy ve zvláštních komorách [
Job 37:8 ;
Job 38:22n;
Ps 135:7n]. Na vnitřní straně n. byly upevněny hvězdy, slunce a měsíc [
Gen 1:14 -
Gen 1:18;
Ezek 32:7n]. Pod nebesy [oblohou] plují oblaka [
Ps 147:8], kterých Hospodin užívá jako vozů [
Ps 104:3], a proletují se nebeští ptáci [
Gen 1:26 ,
Gen 1:28 ,
Gen 1:30 ;
Gen 2:19n ;
Gen 6:7 ;
Gen 7:3 a j.]. Na vnější straně nebes jsou nahromaděny nebeské vody [
Gen 1:6n;
Ps 148:4;
Jer 10:13 ;
Jer 51:16]. Z výrazu »nebesa nebes« [
Deut 10:14;
1Kgs 8:27;
2Chr 2:6 ;
2Chr 6:18;
Neh 9:6;
Ps 148:4] uzavírají někteří badatelé, že také Izrael jako Babyloňané věřil v několik nebeských vrstev, jiní však to pokládají pouze za básnickou hyperbolu. V žádném případě nejde o pokus vytvořiti nějaký »přírodovědecký« názor, nýbrž o básnicko-náboženské názorné výklady denních poznatků, jejichž základní myšlenkou byl majestát Boží. Proto také nelze uvésti biblický názor o vesmíru v nějaký ucelený systém jako u okolních národů. Izraeli chyběla mythologisující schopnost, jež by vesmír proměnila v soustavu na sobě závislých nebo navzájem bojujících božstev. Užíval sice výraziva okolních náboženství, ale jen k vyjádření svého základního pojetí Boha jako Stvořitele nebe i země [
Gen 1:1 ;
Gen 2:4 ;
Gen 14:19 ,
Gen 14:22;
Ps 33:6;
Pro 3:19 ;
Pro 8:27;
Isa 42:5 ;
Isa 45:18]. Proto také může bible současně mluvit o vesmíru jako o rozvinutém papyrovém svitku, popsaném souhvězdími jako znaky moudrosti Boží [
Isa 34:4], nebo o paláci [
Amos 9:6;
Ps 104:3].
Představa n. jako sídla Božího se zprvu prolínala, později však nabyla poznenáhlu převahy nad představami sídla Božího v stánku, na Sinaji, ve svatyních s truhlou smlouvy, v chrámu [
1Kgs 8:12;
2Kgs 19:14] a p. Už
Exod 24:9 -
Exod 24:11 ukazuje tímto směrem. Také výrazy, že Bůh »sestoupil na Sinai« [
Exod 19:11 ,
Exod 19:18 ,
Exod 19:20 sr.
Gen 11:5 ,
Gen 11:7 ;
Gen 19:24 ;
Gen 24:3 ,
Gen 24:7;
Deut 33:26;
Ps 18:11 ;
Ps 68:5;
Isa 19:1] nebo že má »popatřit s nebe« [
Deut 26:15 sr.
1Kgs 8:30;
Isa 63:15], nebo že dá »s nebe slyšeti svůj hlas« [
Deut 4:36], nebo že »nebesa panují« [= Bůh panuje
Dan 4:23 sr.
Job 20:27;
Ps 73:9], nebo konečně zvyk zdvíhati [rozprostírati] při modlitbě ruce k nebi [
Deut 32:40; sr.
Exod 9:29 ,
Exod 9:33;
Mark 6:41 ;
Mark 7:34;
John 17:1] ukazují na nebeské božstvo. Není to ovšem myšlenka jen biblická. V textech, nalezených v Ras Šamra, mluví se také o nebeském Bálu, [Ba‘lu šamima]. Ale v biblickém náboženství nabyla převahy. Bůh je Králem, jenž si zřídil paláce na nebesích [
Ps 104:3], jež jsou nebeskou svatyní, kde mu slouží »vojsko nebeské«, synové Boží [
1Kgs 22:19 -
1Kgs 22:22;
Job 1:6 -
Job 1:12;
Dan 7:9nn], andělé [sr.
Matt 24:30;
Mark 13:32;
Luke 2:15 ;
Luke 15:10 ;
Luke 22:43;
Gal 1:8, dokonce i zlí andělé aspoň do určité doby
Luke 10:18;
Rev 12:7n], a vykonávají jeho rozkazy [sr.
Gen 2:1;
Josh 5:14;
Judg 5:20;
2Kgs 2:11]. Zvláště od doby Dt je Hospodin chápán jako nadsvětné božstvo, jež dává ve svatyni bydlet jen svému *jménu [
Deut 12:5 ,
Deut 12:11 ,
Deut 12:21 ;
Deut 14:23n ;
Deut 16:2 ,
Deut 16:6 ,
Deut 16:11 ;
Deut 26:2]. Aby prorok měl vidění Boží, musí se otevřít nebesa [
Ezek 1:1 sr. v. 25]. To však neznamená, že by Bůh byl naprosto oddělen od země [
Deut 4:39 ;
Deut 10:14], ale jeho nadsvětnost je taková, že ani »nebesa nebes jej nemohou obsáhnout« [
1Kgs 8:27], a musí se snižovat, aby spatřoval všecko na nebi i na zemi [
Ps 113:5n]. Tato nadsvětnost někdy znepokojovala i věřící [
Isa 64:1 sr.
Job 22:13nn;
Lam 3:44] a vedla někdy až na samý pokraj deismu [Božího nezájmu na světě. »Bůh je na nebi a ty na zemi«
Eccl 5:2]. Přesto však Izrael nikdy neztratil vědomí, že tento »Bůh nebeský« prosazuje na této zemi v lidských dějinách své plány [
Ezra 5:11n ;
Ezra 6:9n ;
Ezra 7:12 ,
Ezra 7:21 ,
Ezra 7:23;
Dan 2:18 ,
Dan 2:28 ,
Dan 2:37 ,
Dan 2:44].
Je jen důsledkem víry v nebeského Boha, že všecko dobré bylo nejen očekáváno s n. [
Gen 49:25;
Deut 33:13], ale také lokalisováno na n. Slovo Boží trvá na věky v nebesích [
Ps 119:89] právě tak jako jeho pravda [
Ps 89:3]. Podle
Exod 25:9 ,
Exod 25:40 vidíme, že Izrael sdílel všeobecně staroorientální přesvědčení, že v nebi vše pozemské už nějak praeexistuje a že tedy věci pozemské jsou jen odleskem nebeských. Proto v n. byl i model [Kral. »podobenství«] stánku úmluvy, podle něhož měl Mojžíš zhotovit stánek na zemi. V nebi byla vyhotovena i kniha soudů a zaslíbení Božích [
Ezek 2:9n], i Boží meč [
Isa 34:5], dokonce i království Boží, jež má sestoupiti na zem [
Zech 6:1 -
Zech 6:13] se *Synem člověka [
Dan 7:13nn]. - Do n. byl též vzat Enoch [
Gen 5:24] i Eliáš [
2Kgs 2:11 sr.
Ps 73:24]. Ale to jsou ve SZ mimořádné výjimky.
Na druhé straně však i nebe je pojato do Božího soudu. Myslí se tu ovšem jen na vesmír, stvořený Bohem podle Gn 1-2,4a, který zanikne [
Jer 4:23 -
Jer 4:26;
Amos 8:9] jako dým [
Isa 51:6 sr. 13,13; 34,4; 50,3;
Joel 2:30n;
Hag 2:7 ,
Hag 2:22,
Ps 102:26n]. Bůh nato stvoří nové nebe a novou zemi [
Isa 65:17 ;
Isa 66:22], jež se stanou výrazem eschatologické spásy.
Teprve židovstvo mezi SZ a NZ pod vlivem babylonských spekulací přijalo názor o několika [2-10] nebeských vrstvách a hledalo pro to doklady ve SZ [»nebesa nebes«
Deut 10:14;
1Kgs 8:27;
2Chr 2:6 ;
2Chr 6:18]. Nejčastěji byla představa sedmera nebe; v sedmém přebývá Bůh, ve druhém sídlí zlí duchové a andělé, očekávající zatracení, třetí nebe bylo považováno za ráj [sr.
2Cor 12:2 ,
2Cor 12:4] a p. Při tom se n. stalo opisem pro jméno Boží [království nebe, sláva nebe, v ruce nebe, jméno nebe].
Také NZ chápe výraz n. jednak ve smyslu fysickém, jednak přeneseném, obrazném. Ve smyslu fysickém nutno chápat rčení »pod nebem« [
Luke 17:24;
Col 1:23;
Acts 2:5 ;
Acts 4:12], jež označuje jednotu všeho stvoření i s hvězdami [
Matt 24:29;
Heb 11:12;
Rev 6:13], s oblaky [
Matt 24:30] a se vším, co má nějak vliv na lidský život na zemi [
Matt 16:2n ;
Matt 24:29;
Acts 14:17 ;
Acts 26:13;
Jas 5:18]. »Nebe i země« jako ve SZ je označením vesmíru [
Matt 5:18 ;
Matt 24:35;
Mark 13:31;
Luke 12:56 ;
Luke 16:17;
Acts 14:15], stvořeného Bohem [
Acts 4:24] skrze Krista [
Col 1:16 ,
Col 1:20]. I tento vesmír jednou pomine [
2Pet 3:5 ,
2Pet 3:7 ,
2Pet 3:10 ,
2Pet 3:12]. Bůh stvoří nové n. a novou zemi [
2Pet 3:13].
V náboženském smyslu je n. označením příbytku Božího, jeho trůnu [
Matt 5:34;
Acts 7:49;
Rev 11:19] a ovšem i jeho moci [
Matt 11:25;
Acts 17:24], svrchovanosti [
Rom 1:18;
Col 4:1], vznešenosti, velebnosti [
Heb 8:1] a jinakosti ve srovnání se stvořením [
Matt 5:16 ,
Matt 5:45 ,
Matt 5:48 ;
Matt 6:1 ,
Matt 6:9 ;
Matt 7:11 ,
Matt 7:21 ;
Matt 10:32n ;
Matt 12:50 ;
Matt 16:17 ;
Matt 18:10 ,
Matt 18:14 ,
Matt 18:19 ;
Matt 23:9;
Mark 11:25n;
Luke 11:13]. Tak jako v židovství i v NZ, zejména v evangeliích, se výrazu »nebesa« někdy užívá na označení Boha, jehož jméno nebylo vyslovováno z obavy, aby nebylo přestoupeno 3. přikázání. V tomto smyslu je třeba chápat zejména výraz »království nebes« čili »nebeské« u Mt. Syn člověka sestoupil s nebe [
1Cor 15:47], je vzat na n. [
Mark 16:19;
Luke 24:51;
Acts 1:10n ;
Acts 2:34] a je v nebi [
John 3:13;
Heb 4:14 ;
Heb 8:1 ;
Heb 9:24 ;
Heb 12:25;
1Pet 3:22]. Je to znamením jeho vznešenosti, slávy a vůči člověku naprosté svrchovanosti [
Acts 2:34 -
Acts 2:36;
Eph 1:20 -
Eph 1:22;
Phil 2:9 -
Phil 2:11]. Proto žádali farizeové a saduceové znamení s n. [
Matt 16:1 sr. 24,30;
Luke 9:54].
N. představuje vyšší životní řád, odlišný od řádu tohoto světa [
Matt 22:30], řád neporušitelný a nepomíjející, jehož hodnoty nutno hledat a shromažďovat už na zemi [
Matt 6:20;
Mark 10:21;
Luke 12:33;
2Cor 5:1n;
Phil 3:20;
Heb 10:34]. Tělesný, »přirozený«, nekající člověk ovšem je od n. odloučen a nemůže od n. očekávat nic než soud [
Luke 15:18 ,
Luke 15:21 ;
Luke 18:13;
Rom 1:18;
Rev 18:5]. Ale pro kající a věřící v Krista jsou už nyní ukládány poklady v nebi, t. j. tam, kde je Bůh [
Col 1:15;
1Pet 1:4 sr.
Matt 5:12;
Mark 10:21;
Luke 10:20;
Heb 12:23]. Ovšem tyto nebeské spásné hodnoty se příchodem Kristovým začaly prolamovat na tuto zem [
John 6:31 -
John 6:35], jednou však sestoupí celý nebeský řád na zem jako město s nebe [
Rev 21:2 ,
Rev 21:10]. N. je tedy místem spásy. V něm se vedou rozhodující boje o spásu člověka [sr.
Rev 12:7]. Zdá se, že Pavel, jak už byla zmínka, rozeznával tři souběžné sféry nebeské: n. ve fysickém smyslu slova, n. v náboženském smyslu jako protiklad země a v tomto n. ráj, v němž jest patrna Boží přítomnost [
2Cor 12:2; sr.
Rev 2:7] a sláva [sr.
Rev 21:23]. Tentýž názor má patrně i
Heb 4:14 ;
Heb 9:24. *Království nebeské.